l homeaktual l  politikao Czechach l   o Polsku  l kultura  l oferta-nabídka l kontakt

minilogo kultura

ostatnia aktualizacja  06.08.2004    poslední aktualisace

 

v Polsku w Czechach
Gombrowicz - podivná autorita Czeska tragedia i chwała - o filmie Ciemnobłękitny świat, Jan Engelgard
jazz ve Varšavě
Trendy, čili bez obsahu, o nových trendech mládeže v Polsku Roman Kristen - Pod Těšínským niebem zpráva o pozoruhodném česko-polském divadelním projektu (přidáno 16.5.2004)
 

Hvězdy na  Warsaw Summer Jazz Days

V létě stojí za to se vydat  do Varšavy - toto doporučení je určeno především příznivcům dobrého jazzu. Na festivalu Warsaw Summer Jazz Days, který bude trvat  deset týdnů, od 24. června do 29. srpna, vystoupí velké jazzové hvězdy:  Pat Metheny, Bobby McFerrin, Joe Zawinul, Michael Douglas, John Scofield, Cecil Taylor a John Zorn. Svou účast také potvrdili známí rockeři: reaktivovaná skupina  The Doors a kytaristé Steve Vai, Joe Satriani, Robert Fripp.  Lístky lze reservovat na adrese  www.adamiakjazz.pl.

25.05.2004 cepol


Trendy čili bez obsahu

V Polsku neobyčejnou popularitu zažívá nové slovo, kterým se dá označit takřka vše. Vše, co je módní, in, cool či vůbec super je nyní trendy. Trendy je slovem anglickým, ale zabydlelo se v polštině a dělá kariéru. Leč toto vyjádření, hodnocení (přídavné jméno) je pouze jedním z mnoha nových slov, která vznikla v mládežnické subkultuře zvané clubbing. Nyní je totiž módní chození do klubů – a v nich, pokud vás tam pustí – uslyšíte nový jazyk. A jazyk – slovo nejlépe vystihuje stav ducha uživatelů.

Podívejme se nejprve na zjev clubbingu nebo klubové kultury. Je to samozřejmě již starší jev, jehož počátky lze v Polsku vystopovat ke konci minulého století. Ve větších městech, pro bohatší a mladou klientelu vznikly zavřené kluby, do nichž se dostanou je vybraní lidé – musí být trendy, což hodnotí tzv. brankáři, tj. osoby hlídající vchod. Musíte vypadat trendy anebo vás musí někdo znát a doporučit. Jinak se nedostanete dovnitř. A uvnitř vládnou dýdžejové (DJ), čili lidé mixující cosi, co připomíná hudbu. Klubová hudba připomíná sběrnu surovin – protože zvuky jsou získávány z jiných skladeb a počítačově generovaných zvuků. Protože jde o klientelu zámožnou a aktivní, nelze se divit, že jejich elitářská kultura proniká i k plebsu – ve velkých městech lze poslouchat rádio s názvem Radiostacja, které se věnuje trendy stylu. Ba i veřejnoprávní televise začíná tento jev využívat a např. na festivalu polské písničky v Opolí byl jeden koncert klubové hudby. Clubbing žije rovněž v internetu (www.clubbing.waw.pl). Jev je samozřejmě hojně využívaný v reklamách, směřujících k veškeré mladé klientele.

Znamená to, že clubbing se stal záhy po svém vzniku součástí hlavního proudu zábavního průmyslu. Na rozdíl od předchozích proudů a mód však trendy clubbing nemůžeme vůbec identifikovat s nějakým myšlenkovým proudem. Zatímco předchozí hudební a subkulturní styly vůbec cosi vyjadřovaly, měly jakýsi ideologický náboj, clubbing je prázdný. Hudba v minulém století sloužila jako vyjadřovací nástroj nálad – nejčastěji protestu, revolty, odmítání, kontestace způsobu života starších generací, establishmentu. Trendy kultuře jde o něco jiného – tam je důležitý čilout (neunavit se), peníze, kariéra, zařazení se do establishmentu, prostě být trendy.

Clubbing je konformní, je to o nutnosti být čilout (chill out – uklidnit se, klídek), trendy – v tom není ani kapka protestu, nýbrž jen a pouze svého druhu odpočinek, módnost. Návštěvnici klubů noc tráví zpravidla v několika klubech, kde slyší mixované zvuky, používají drogy, věnují se sexu a v jednom klubu nevydrží zpravidla déle než hodinu, pak jdou do dalšího. Připojení k této subkultuře (pokud to vůbec s kulturou má něco společného) spočívá tudíž v účesu, oblečení, užívání drog, chození po klubech. Média, která využívají trendy proudy jednoduše parazitují na těch nejnižších pudech, které clubbing vyjadřuje. Jde totiž o čistý konzum, naprostou pasivitu.

Jistě, tím se clubbig v podstatě neliší od celkové atmosféry doby, ale překvapující je to, že je to dnes již masový jev vyjadřující touhy mladých a ti dosud zpravidla měli poněkud jiný přístup – kritisovali staré, bouřili se, měli jakési ideály. Establishmentu tudíž taková subkultura vůbec nepřekáží, ba právě naopak – nic neboří, nic netvoří, prostě je a dokonale harmonisuje se zájmy největších médií. Není jistě náhodou, že clubbing je nejviditelnější v reklamách alkoholu, kosmetiky a chlazených nápojů.

Takový je stav ducha části polské mládeže. Díky médiím se stává vzorem i pro ty méně bohaté. Clubbingová mládež co nevidět bude vládnout.

Vladimír Petrilák duben 2004 psáno pro Mosty

(zdroj: Rzeczpospolita, příloha Plus minus, 10.1.2004)

 

 
Gombrowicz – podivná autorita

4. Srpna se v Polsku, Argentině, Španělsku a jistě i ve Francii bude slavit.Toho dne uplyne přesně sto let od narození jednoho z nejvýznamnějších polských spisovatelů uplynulého století – Witolda Gombrowicze. Tento spisovatel je podle literární kritiky spolu s Schulzem a Witkacym hlavním pilířem moderní literatury, tím bez něhož by slovo modernost bylo ve zdejších podmínkách, v oblasti umění, neúplné. Dokonce i polský parlament tento rok prohlásil rokem tohoto spisovatele – rok 2004 patří Gombrowiczowi.

Pocházel ze zemanské rodiny, vystudoval ve Varšavě práva, pak studoval v Paříži – filosofii a ekonomii. V roce 1929, shodně s představami rodičů, začal pracovat u soudu, ale tam dlouho nevydržel a zradil pohodlný a uspořádaný život s literaturou. Knižní debut připadá na rok 1933, kdy vydal Památník z období dospívání, který byl literární kritikou celkem positivně přijat. Rozhodující dílo vyšlo v roce 1938 – těsně před válkou – román Ferdydurke. To bylo jeho vypořádání se se společností, se zemanskou vrstvou, s tradicí, zvyky – v románu apologisoval, stejně jako v prvotině, stav nedospělosti – přímo pubertální nedospělosti. Tento motiv – jakýsi úlek před dokončeností, quasidokonalostí maloměšťáckých forem, bude spisovatele doprovázet neustále.

S Polskem, svou sociální třídou, se ostatně autor Ferdydurke vypořádal již o tři roky dříve – ve hře Yvvona, princezna burgundská. Zde šlo o kritiku zemanské vrstvy, ale i Polska jajo takového – jak později napsal ve svých Denících: „Polsko meziválečného období bylo ekonomicky i militárně útlé, kulturně nemocné anarchií. Leč co je nejhorší, nebylo státem ani velkým ani malým… Z toho se rodila atmosféra nereálna, šlendriánu, grotesky, která začoudila dvacetiletí. Byla to hluchá provincie…“ (kráceno).

Gombrowicz nebyl s to se identifikovat se svou vlastí, v níž mu všechno bylo malé, vše mu smrdělo provincionalismem, zatuchlostí. Není divu, že zatímco jiní po útoku Německa vedli nerovnou válku s okupantem (v tom i mnozí spisovatelé, také kritici stávajících poměrů), Witold Gombrowicz opuští vlast – navždy. V srpnu 39. r. na zaoceánském parníku Chrobry vyplouvá do Argentiny, která se mu stane vlastí. Tuto traumatickou zkušenost ztvárnil v románu Trans-Atlantik, v němž definitivně rozbijí tradiční vypravěčskou formu, vypořádává se s klasickými hodnotami, opouští kategorie dobra a zla.

Jeho literatura pak bude zoufalým hledáním ideálu nedospělosti, pokusem vymanění se z pout polskosti – prokletí, které ho stvořilo a formovalo. V komunistickém Polsku jeho knížky (vycházející v Paříži) byly zakázané. Byl sice neúprosným kritikem buržoasie, ale jeho nechuť k veškerým konvencím byla pro komunisty dekadentní. Po roce 89 se jeho tvorba mohla vrátit do vlasti legálně. Dodnes však vyvolává různé reakce. Velký spisovatel, kacíř, blouznivec, excentrik, sexuální deviant – různé přívlastky dostává, ale nesporné je to, že byl průkopníkem nového literárního stylu, netradiční konstrukce díla, v mnohém předzvěstí postmodernismu. Stal se argumentem pro situace, kdy se neví o co vlastně jde – tolik vrstev je v jeho díle, že každý si najde něco pro sebe. Jeho Deníky (1953-1966) jsou povinnou literaturou pro každého myslícího Poláka, Evropana, světoobčana. Witold Gombrowicz zemřel v roce 1969, stal se klasikem polské moderní literatury – stal se tím, co sám kritisoval odmítaje zísady, kánony, tradice…

Vladimír Petrilák

pro Mosty, 26. července 2004