logo czesko-polska witryna internetowa

česko-polská internetová stránka

 home | obsah | aktual | kultura | linky |

www.cepol.stosunki.p  -   czesko-polska witryna internetowa * česko-polská internetová stránka  -  www.cepol.tk

Polsko

Média řeší rozvod politika

 

Polská média v posledních dnech žijí případem bývalého předsedy vlády Kaziemierza Marcinkiewicze. Připomeňme si, že tento 50 letý politik (věk je důležitý) se na vrchol své politické kariéry dostal díky předsedovi strany Právo a spravedlnost (PiS) J.Kaczynskému  v roce 2005, kdy se stal premiérem  nové vlády. V červenci roku 2006 podal demisi a byl nahrazen předsedou PiSu. Pak dostal trafiku v bance EBOR v Londýně nad Temží, kde zůstal.

Jeho politický životopis je však mnohem delší – působil v oposici dlouho před pádem komunismu, po roce 1989 na lokální úrovni spoluzakládal pravicovou stranu ZChN (Křesťansko-národní sjednocení), díky které se v 90. Letech minulého století dostal až do Varšavy, byl učitelem v základní škole ale politika mu otevřela dveře do velkého světa. Již v roce 1992 se stal náměstkem ministra školství v koaliční vládě H. Suchocké, tehdy ještě jako člen ZChN, v roce 1997 byl zvolen do sejmu, již jako straník nově vzniklé sjednocené síly AWS (Volební akce Solidarity), v tomto období pracoval ve vládním týmu premiéra Buzka. V roce 2002, po volebním krachu AWS,  vstoupil do strany PiS. V roce 2007 z této strany vystoupil 9po prohraných volbách, mezitím ještě neúspěšně kandidoval na post primátora Varšavy) a nyní se netají svými sympatiemi k vládnoucí Občanské platformě (PO).

 

V posledních dnech se o tomto “bývalém politikovi” hovořilo ve dvou souvislostech.  Došlo totiž k tajným rozhovorům mezi ním a Donaldem Tuskem – premiérem. Výstup z těchto rozhovorů nebyl zveřejněn, ale spekuluje se, že mohlo jít o to, že Marcinkiewicz se měl stát volební jedničkou pro letní volby do Evropského parlamentu. Musíme totiž říci, že v době, kdy Marcinkiewicz byl předsedou vlády, byl neobyčejně populární, a tato sláva se za ním táhla i po odchodu do podnikatelského vyhnanství v Anglii.

 

Druhou souvislostí je to, že tento zakladatel katolické politické strany se má v létě rozvést. Marcinkiewicz totiž sám zradil bulvárnímu tisku, že má novou lásku, zhruba o 20 let mladší děvče z vesnice u Varšavy, které poznal v Londýně. Zamiloval se, a jelikož už dlouho je sám, rodina (žena a 4 děti) totiž nechtěla s ním sdílet jeho politickou kariéru a odmítla opustit své místo v západním Polsku. Marcinkiewicz však měl touhu, jak to vyjádřil, měnit Polsko  a svět, proto se rozhodl jít do Varšavy a později do Londýna, ale tam pociťoval osamocení, smutek a žal. Proto došlo k tomu, že se rozhodl žít s onou dívkou a své rodině loni na Vánoce oznámil, že v létě dojde k rozvodu.

 

Pro bulvár, ale i levici, je jeho případ pochoutkou – konservativní politik, který hlásal, že rodina je pro něho tou nejvyšší hodnotou, náhle je zamilovaný a radikálně mění svůj život, zahazuje vše, co veřejně hlásal a zastával. Problém je v tom, že fotografie, kde je se svou novou přítelkyní sám poslal jednomu z plátků. Patrně chtěl s předstihem odzbrojit bombu, která by i tak vybuchla, do léta – do voleb – věc už bude pasé – takto mohl přemýšlet. Marcinkiewicz se hájí tím, že je nyní soukromou osobou a nechápe, jak bulvární tisk může být tak sprostý a přepírá jeho život na titulních stránkách.

Jenže v Polsku neustále konservativní hodnoty jsou pro lidi důležité (Poláci jsou stále koneckonců katolickým národem) a jeho současný statut “soukromníka” tváří tvář rozhovorům s Tuskem je také problematický.

 

Popularitu Marcinkiewicze v době, kdy byl premiérem, dodnes  nikdo nedokáže kloudně vysvětlit. Jako premiér ničím nevynikl, jeho politická posice byla velmi ošidná, ze zadního sedadla ho totiž řídil předseda tehdejší nejsilnější vládní strany Jaroslaw Kaczynski, který ho nakonec také sesadil, aby sám obsadil post premiéra. Marcinkiewicz však uř tehdy dokázal obratně využívat média. Rád a často se ukazoval a nechal fotit či  filmovat na všelijakých koncertech, veselicích, maturitních bálech a podobně. Uměl také vhodně používat líbivá gesta. Už tehdy vešel v jakýsi pakt s bulvárem, myslel si, že onen pakt se řídil pravidly, která určuje on.

 

Přepočítal se.

 

Nejen tabloidy si na Marcinkiewiczowi pochutnaly, takřka všichni význační političtí komentátoři ze seriozních médií jeho počínání odsoudili, případ bývalého premiéra byl propírán ve všech novinách. Levá část akcentovala jeho věrolomnost: podívejte se, jací jsou katolíci – něco jiného hlásají a vnucují lidem  a žijí jinak; zatímco pro pravou část se stal trapným Don Juanem, pro kterého není rodina svatá.

Nikdo není svatý, o tom není pochyb. Jenže pokud politik svou kariéru zbuduje na hlásání svatosti (což je případ Kazimierze Marcinkiewicze), tak se nelze divit, že sdělovací prostředky jako supové rády využijí jeho klopýtnutí. Jde o kompaktnost a věrohodnost osoby.

 

Polsko v tomto ohledu více připomíná USA, kde si veřejnost všímá a přikládá váhu tomu, jaký je politik také v soukromém životě. Je to jistě dáno katolictvím Poláků.

 

vp

www.cepol.tk

   

 

 kodowanie ISO-8859-2