|
15. 5. proběhla v Těšínském divadle premiéra unikátního společného projektu české a polské scény Těšínské niebo – Cieszyńskie nebe alias sentimentální tramvajová rallye. Nápad nastudovat toto hudební představení vznikl v hlavách umělců úzce spjatých s regionem Těšínského Slezska - dramaturgyně divadla a básnířky Renaty Putzlacher, režiséra Radovana Lipuse, hudebníka Tomáše Kočka a „slezského barda“ Jaromíra Nohavici, jehož písničky působivě dotvářejí sentimentální atmosféru dob, jež „tu byly a nejsou“. Protagonisté představení si totiž kladou za cíl pohledět na minulost Těšínska s dávkou humorné nostalgie, bez předsudků, soudů a moralizování; v historických momentkách ukázat život našich předků v multikulturním městě, v němž vedle sebe vyrůstaly děti polské, české, německé a židovské.
Svorníkem a zároveň symbolem jedinečnosti Těšína (chcete-li Cieszyna a Českého Těšína) je tramvaj spojující tratí přes Olzu oba její břehy v jeden celek. Do doby než došlo k rozdělení města do dvou států. A do chvíle, kdy po 84 letech dojde k prolomení hraniční závory a mostem opět vyjede ona dávná tramvaj – v představivosti zdejších lidí samozřejmě. Už z tohoto důvodu je představení hůře srozumitelné lidem nemajícím nic do činění s místním regionem. Z jeviště se totiž linou zvuky různých jazyků – polština, čeština, němčina, jidiš a jejich směsice - tvořící půvabné slezské nářečí „po naszymu“, jímž zdejší lidé dosud nejvíce hovoří.
Ve stopadesátiminové hře jsou chronologicky představeny dějiny Těšína. Od legendárního založení města u studny Tří bratří, přes piastovský středověk, v němž město chvátily požáry, mor a bída, habsburský novověk, jenž Těšín kromě válek zahrnul poctou královského města, revoluční dvacáté století se svými pokroky i hrůzami, až po dnešek, kdy oba Těšíny společně vstupují do Evropské unie. A je přáním mnoha občanů, aby se jejich města opět spojila.
Setkáváme se tu s postavami pravdivými i mytickými, s legendami i příběhy, dokonce i s hrajícími historickými budovami – Piastovskou věží, rotundou, radnicemi, kostely, divadly, tiskárnou nebo kavárnou Avion. Zatímco dr. Sláma s Hulkou-Laskowskim (buditelé cestující po Slezsku) přibližují divákům region z vědecké stránky, hrající Olza, slezský „chłop“ Vilém „von Rojber“ spolu s národostně smíšenými studenty jim oponují nedostižitelným humorem. Ani zdaleka vážné nejsou scény s generály Suvorovem a Kutuzovem, polským králem prchajícím na saních, mýtným Židem Singerem, císařem Josefem II. nebo americkým černochem obsluhujícím hosty „kavárny, která není“. Ze současnosti nepochybně pobaví „mravenečci“ pašeráci, dědův recept přepašování rožně z Železáren, hokejová hymna místních Ocelářů, klasická slezská rodinná hádka nebo údiv českého policisty nad „nepochopitelnými lidmi, co tady žijí“. Nechybí však ani smutné a dojímavé výjevy, především ze života těšínských Židů, kteří po válce přišli o své město…
Všechny role si rozdělilo šestero herců české a šestero herců polské scény, přičemž někteří zvládají (kromě zdařilých sborových interpretací Nohavicových písní v obou jazycích) ztvárnit až šest úloh. Do příběhů dokonale zapadly kostýmy Evy Kotkové, scénické úpravy Marka Pražáka i precizní choreografie herců, kterou zpracoval František Blaťák. Vše dohromady tvoří jedinečný celek.
Premiérového představení v sále Těšínské divadla v Českém Těšíně se zúčastnilo mnoho významných osobností - poslanec, senátor, vicehejtman, polský konzul, zástupci obou měst, ředitel Třineckých železáren (generálního partnera), herci mnoha českých divadel a zástupci médií. Stejně jako samotní autoři projektu. Již tento fakt svědčí o velkém významu, jaký svému regionu přikládají lidé pod těšínským nebem.
Roman Kristen, vasermon@centrum.cz
|
